EPC projekty řešené metodou Design to Cost.

02.01.2015 00:00

EPC projekty řešené metodou Design to Cost.

Základem projektů EPC (Energy Performance Contracting) je splácení zrealizovaného projektu z dosažených úspor nákladů na provoz (energie).

Realizaci těchto projektů provádí specializovaná firma (ESCO – Energy Service Company), která na základě efektivních opatření dosahuje úspory provozních nákladů na zařízení zákazníka a po dobu sjednanou ve smlouvě z těchto úspor financuje náklady (investice, úrok) na provedené opatření. Smlouva o energetických službách je uzavírána zpravidla na období 5-10let. Vzhledem k tomu, že splácení projektu se děje výhradně na základě dosažených úspor, jsou efektivní opatření klíčem k úspěchu celého projektu. Snaha o minimalizaci nejen investičních ale i budoucích provozních nákladů je zpravidla podpořená i jistou možností dodatečných příjmu zákazníka, které může získat, pokud budou úspory ještě větší, než bylo původně předpokládáno.

Jak z výše uvedeného vyplívá, snaha o efektivní náklady je zde na prvním místě. To je vhodná příležitost právě pro metodu Design to Cost!

I když mnozí inženýři a konstruktéři mohou namítat, že není zapotřebí procházet stále celou metodu a lze od stolu navrhnout ta nejlevnější opatření, opak může být pravdou. Jedna z příčin proč se tomu tak nemusí stát je právě převyšující technické myšlení inženýrů a konstruktérů. Tato vlastnost, která odlišuje domácí kutily od odborníků v oboru, je právě častým zdrojem neefektivního vynakládání prostředků. Každý kdo se setkal s technikem v průmyslu, stavebnictví nebo technikem IT a měl možnost nezaujatě posoudit jeho počínání, podivil se. U techniků IT lze často nalézt zcela nevyužitou nejlepší technologii nebo jinou „vychytávku“ poslední doby, kterou si prosadil stůj co stůj třeba i u ekonomického ředitele. V návrzích inženýrů v průmyslu často naleznete opakující se řešení, které se jednou v minulosti osvědčilo a na základě této zkušenosti se tzv. „pro jistotu“ opakuje i tam kde již nemá opodstatnění. Stavební projektanti-inženýři pracující s informacemi od geologů, zeměměřičů, architektů, normovačů a plánovačů zase velmi často tzv. „pro jistotu“ využívají v projektech technická řešení, která nemají opodstatnění a jsou často drahá a neefektivní. Vždyť proč by to měli dělat jednoduše a možná i levně? Tak se to dělalo již před 20lety a oni jsou ti kteří, chtějí aplikovat moderní a nové trendy.  Odpověď je jednoduchá.

Každé technické řešení má svou ekonomickou souvislost!

Pokud chce dnes nějaká společnost uspět, dnes již nestačí přehazovat si projekt mezi techniky a rozpočtáři a hledat kompromis co je technicky a co je ekonomicky přijatelné. Dnešní doba klade na hledání efektivity mnohem vyšší nároky.

Dalším důvodem proč si nemůže být jisti, že projektant přinese ta nejefektivnější řešení, je jeho prostá motivace.

Motivace usměrňuje naše chování a jednání!

Technický projektant věnuje 90% své pozornosti správné technické funkčnosti a projektuje zařízení tak, aby rizika poruchy, závady, selhání, byla minimální. Nelze se na něho nikterak zlobit, vždyť dělá přesně to co dělat má. Proto musí nastat posouzení, zda minimální riziko vykoupené cenou technologie, nebo technického zařízení je pro danou potřebu optimální. Nelze přistoupit na vyšší míru rizika a navrhnout levnější, jednodušší řešení? Jaká je pravděpodobnost poruchy, jaké může mít případná porucha důsledky? Nelze ošetřit případné riziko poruchy jinak?

Odpověď na tyto otázky vám přinese posouzení metodou Design to Cost.

Zpět